Jak hrát na didgeridoo - úvod pro začátečníky
Naučit
se hrát na didgeridoo se může ze začátku zdát velmi obtížné. Své
tajemství nerado prozrazuje a zdá se, že se mu nechce moc komunikovat.
Zvládnout
dobrý cistý tón a obzvlášte dokázat zahrát takzvaný "cirkulární dech"
muže být velmi težké. Ale když tyto prekážky clovek prekoná, situace se
hned zlepší. Didžeridu zacne být plné elánu a zacne ukazovat cím dál
víc z toho, co umí. Tyhle instrukce píši proto, abych vám pomohl
prekonat práve ony obtížné zacátky. Nemohu vám poskytnout kouzelný klíc
na hraní na didžeridu. Venujete-li však svému nástroji dost casu a
snahy, protože jste to vy, kdo se musí stále snažit, i kdyby vám to
obcas pripadalo marné, dosáhnete svého cíle. Já vám mužu dát jen mapu a
nekolik rad ohledne toho, co vás na téhle ceste muže potkat.
Základní tónZákladní tón didgeridoo se vytvárí vibrací rtu zcela podobným zpusobem, jako u hry na trombon. Vydechnete, uvolnete celé telo. Nadechnete, pomalu, uvolnene. Vydechnete ješte jednou, a tentokrát si rukou lehce prejedte pres oblicej a pritom uvolnete každý sval v obliceji - vícka, tváre, celist, rty. Predstavte si, že celý oblicej jakoby taje a že by každou chvíli mohl spadnout dolu. Pomalu se nadechnete. Pak lehce a uvolnene rozvibrujte rty ... Zní to "brrrb". Nesmejte se! Musí to být uvolnené! Pri tom, jak vibrují rty, byste nemeli cítit skoro žádné napetí v obliceji. Tohle cvicení nekolikrát zopakujte a pak to zkuste i na didžeridu. Rty by mely být na náústku dobre nasazené, tak aby neunikal žádný vzduch kolem. Mužete si pomoci tak, že nejdríve rozvibrujete rty, a pak teprve je nasadíte na didžeridu.
Ted by se melo didžeridu rozeznít jasným hlubokým tónem. Když z roury vyleze akorát jakési prdení nebo troubení, musíte více uvolnit rty, a prípadne méne foukat. Vetšina lidi ten správný tón nezvládne hned, ale po chvíli praxe to vetšinou jde. Na zacátku je duležité se snažit o cistý, jasný tón. Mel by být silný, a mel by hned naskocit. Nemelo by být slyšet, jak skrze didžeridu proudí vzduch. Melo by být cítit nejenom jak nástroj vibruje, ale i vibrace vzduchu kolem. Získat dobrý tón chvíli trvá a je treba hodne casu jen tak hrát, než si rty zvyknou na nový úkol. Aby ten cas byl zajímavejší, zkuste pri hraní použít hlas, zkuste ruzné pohyby jazyka, treba vyslovovat slabiky atd...
Když je základní tón dobrý, všechny ostatní zvuky jsou zřetelnější a jasnější, a hlavně při hraní spotřebujete méne vzduchu a tón je stabilnější, což hodne pomáhá a vlastne umožnuje cirkulární dýchání.
Cirkulární dech
Jestli jste nekdy sledovali hráce na didžeridu, možná jste pozorovali, že se nezastaví, aby se nadechnul. Bud má neuveritelnou kapacitu plic, anebo používá nejakou fintu. Ta finta je technika, které se ríká "cirkulární dýchání". Není možné nadechnout se a vydechnout zároven, ale pokud používáte ústní dutinu podobným zpusobem, jako se používá mech u dud, je možné udržovat proud vzduchu do didžeridu prakticky neustále. Malým množstvím vzduchu z úst získáte chvíli, ve které se dá krátce nadechnout nosem. Tato technika obsahuje velmi nezvyklé pohyby, a vetšinou je treba hodne cvicit, než se to podarí. Tak se alespon ukáže, jakou máte vytrvalost a natolik jste presvedceni, že skutecne chcete na didžeridu hrát!
Sledujte následující kroky:
ČÁST A:
1. Nafouknete tváre tak, aby v nich byl mírný tlak a chvíli dýchejte nosem.
2. Stále udržujte (mírný) tlak v puse a hluboce vydechnete (nosem).
3. Udržujte tlak vzduchu v ústech, nadechnete se nosem a zároven pomocí tváre jemne vytlacte vzduch z pusy (zní "prrt"). Mužete si pomoci rukama, nebo predstavou, že máte v puse vodu. Když to nepomuže, možná pomuže i skutecná voda v puse, kterou pri nadechnutí vyprsknete (radeji nekam, kde to nikomu nebude vadit).
Tento krok je základem všeho a musíte ho nacvicit, až to pujde úplne plynule, prirozene a bez námahy, jinak bude jakékoliv pokracování velmi obtížné.
4. Opakujte krok 3, ale ted se snažte, aby ten zvuk ("prrt") trval co nejdéle, aspon tak 2 vteriny. Nejlepší je, když v puse pritom zustane mírný tlak.
5. Opakujte krok 4, ale jenom krátce se nadechnete a nechejte trochu vzduchu v pusu pod mírným tlakem. Nacvicte to, až to pujde plynule, bez premýšlení a námahy.
6. a) Opakujte krok 5 a hned potom vyfouknete vzduch pusou. Snažte se udržovat mírný tlak v puse celou dobu.
b) Ted to zkuste na didžeridu. Mohlo by to znít "prrt-brrrrm". Nevšímejte si toho, že z pusy vytlacený vzduch zní neciste - to se spraví pozdeji - ted je duležité, aby byla co nejmenší mezera mezi "prrt" a "brrrrm".
ČÁST B:
7. Vydechnete pusou a pritom nafouknete tváre. S tváremi stále nafouklými pak zastavte výdech. Chvíli dýchejte nosem. Jsou ješte nafouklé tváre?
8. a) Kombinujte kroky 7 a 4 takto : vydechnete pusou a nafouknete tváre, pak vytlacte pusou "prrt" a nadechnete se nosem. Nekolikrát to zopakujte. Nenechte opadnout mírný tlak v ústní dutine.
b) Ted to zkuste na didžeridu. Nejdríve hrajte nekolik vterin a získejte plný zvuk. Pak zkuste vytlacit vzduch ústy a nadechnout se nosem jako v kroku 4. Ted to asi zní "brrrm-prrt".
Mezera mezi "brrrm" a "prrt" by mela po chvíli cvicení zmizet. Úkolem je ted promenit "prrt" v "brmp". Napríklad tak, aby znel základní tón pri nadechnutí.
9. Už to skoro máme! Ted stací zkombinovat kroky 6 a 8 : "prt-brrrm-brmp-brrrm-brmp-brrrm..." a vyhladit ty mizuerné mezery: "brrrmrrmrrrmrrmrrr..."! Když to ješte není ono, vratte se a procvicujte to, co delá nejvetší problémy.
Rady:
Velmi duležité je dokázat zahrát cistý silný tón, který nespotrebuje moc vzduchu.
Klícové kroky jsou 3, 6 a 8. Dokud neumíte "vytlakonádech" (krok 3), dál moc nepokracujte. Vetšine lidí práve ono "prrt-brrrm" bez mezery (krok 6) trvá nejdéle. Pamatujte, že tady je duležité, aby zmizela ona mezera. "Prrt" muže zatím zustat jako ošklivý a necistý zvuk. Tyto kroky možná vypadají složite, ale konec koncu jde jenom o nacvicení nezvyklého jednoduchého pohybu.
Nedávno jsem cetl, že cvicení posledního kroku muže být úspešnejší, když se pri cvicení zároven díváte na televizi. Jde o vec tela a je lepší pri tom vypnout mysl, cemuž muže pomoci svícka, ohen v krbu nebo i televize. Nemám to vyzkoušené - sám jsem cvicil cirkulární dech spíše na záchode.
Necekejte, že nádech ve zvuku didžeridu nebude slyšet. Jsem ješte neslyšel, že by to nekdo umel úplne neznatelne - vetšinou se nádechy používají jako rytmický prvek. Avšak snaha o neslyšitelný nádech muže být dobrým cvicením.
Převzato z BARAKY č.6 zima 1999
|
