Před témeř dvaceti lety ješte za hluboké totality bežel v televizi dokumentární porad o historii domorodých obyvatel Austrálie. (obdobný pořad byl promítán na festivalu Swizzeridoo 2004) Tito domorodci neustále utlačováni přistěhovalci neměli vůbec jednoduchý život. Bojovali za to, aby jim zůstala jejich půda a mohli si ponechat své zvyky a tradice. Byli násilím odvlékáni do táborů a „přizpůsobováni“ tzv. modernímu - západnímu zpusobu života. Ti, co se nechtěli přizpůsobit byli prostě zlikvidováni. V jedné světlejší chvilce tohoto pořadu byla ukázka domorodé oslavy, kde se tancovalo okolo ohně, bušilo dřívkama a troubilo na zvláštní rouru zřejmě proto, že se povedlo ulovit nějakou tučnou večeři. To bylo poprvé, co jsem slyšel didgeridoo. V tu dobu jsem ješte netušil ani jak se ta zvláštní roura jmenuje, ale vrtalo mi to hlavou dalších skoro 10 let než jsem se to dozvěděl.

V roce 1999 jsem byl na expedici v Nepálu. Na cestě přes vesničky směrem k Anapurně jsme procházeli přes údolí celá porostlá bambusem. Všude bambus. Napadlo mě že by se výborně hodil na onu hrací rouru, protože výroba by byla téměř bez práce . Malý tenký bambus rostl témer všude a velký rostl sem tam v trsech a lidé ho používali na stavení chýší. Po krátké debatě s jedním chlapíkem, nejspíše místním architektem, jsem jeden velký bambus vyměnil za pytlík bomparů. Měl jsem jich sebou spoustu pro všudypřítomné malé děti a také proto, že je v nich mnoho cukru, což se při dlouhém pochodování hodí… Bambus - jsem už tedy měl, ale řešil jsem ihned problém kam s ním. Měl na délku téměř 2 metry. Nezbylo mi tedy nic jiného než jej přeříznout na metr a dva menší kousky. Říkal jsem si že to je pohoda, kdyžtak ho doma slepím... Nacpal jsem to všechno do batohu a vyrazil na cestu. Nebylo to jednoduché, celý týden jsem nosil bambus na zádech a na letišti pro me měli málo pochopení. Nakonec jsem jej však domu dopravil, ale protože byl čerstvý, nechal jsem jej schnout doma ve sklepě. Chtěl jsem z bambusu po nějaké dobe udělat didgeridoo, ale nevědel jsem jak, takže bambus neustále „schnul“ až do prosince 2003.

Na vánoce jsem se ocitl v prodejně ruzných ethno věcí a uviděl jsem tam bambusové didgeridoo nebo tak alespon zněl nápis pod ruzně pomalovanou bambusovou rourou. Strašně se mi líbilo, a tak jsem si jej koupil s tím, že se na něj naučím hrát. Snažil jsem se vyloudit nějaké zvuky, ale pořád to nechtělo jít, nástroj měl tak malý otvor pro ústa, že na nej nešlo vůbec hrát. Vzpomněl jsem si na svůj bambus, již výborně proschlý a řekl jsem si že než začnu upravovat náustek u koupeného nástroje, tak abych ho nezkazil, radeji si to vyzkouším na mém bambusu. Bambus jsem rychle upravil a vyrobil si na ústa větší otvor. Hned se mi povedlo vyloudit první zvuk. Ověril jsem si „teorii vetší díry do nástroje" a upravil jsem si i zakoupený bambus a ten se také rozehrál. Měl jsem z toho velkou radost a začal jsem na internetu hledat informace o tom jak se vlastně na nástroj hraje a jak že se z něj vyluzují ruzné zvuky. Objevil jsem v českém jazyce vedený server s didgeridoo, kde byla spousta nástroju s ukázkami jak nástroje hrají a také vysvětlený pojem cirkulární dech, který mi vrtal hlavou. Když jsem v onom starém pořadu viděl, jak domorodec hraje, žasnul jsem nad tím jak dlouho vydrží hrát na jedno nadechnutí…v tom musel být nejaký fígl!! Vždycky když mi došla zásoba vzduchu, musel jsem přestat a nadechnout se!

Strávil jsem sháněním informací spoustu času a naučil jsem se mezi tím cirkulární dech (speciální typ dýchání, kdy se hráč při vydechování nadechuje . Také jsem vydlabal a slepil první nástroj, bohužel jsem podle návodu na webu udělal moc tenkou stěnu a nástroj nehrál nejlépe. Rychle jsem se zdokonaloval ve hře a probíral se nabídkou z internetového serveru a pokukoval po novém nástroji. Během té doby jsem také „objevil“ Ondřeje Smeykala a zúčastnil jsem se jeho kursu na didgeridoo v přesvědčení, že po kursu budu hrát jak superman, což se nakonec k mému velkému zklamání nestalo. Na kursu jsem si vyzkoušel různé nástroje – to bylo velmi přínosné, poznal jsem tam jeden nádherně upravený nástroj z internetového serveru, kde jsem objevil návod na cirkulární dech, ale v porovnání s ostatními nehrál moc dobře. Nakonec mě uchvátily eukalyptové nástroje.

Začal jsem tedy shánět další informace v zahraničí, navštívil jsem prestižní obchod s didgeridoo v Amsterodamu, prohlédl si tam spoustu literatury a poslechl také mnoho hudby s didgeridoo. Neustále jsem se vracel také na český internetový server s didgeridoo, ale docházelo mi, že informace na něm jsou pouze okopírované ze zahraniční literatury nebo pokud je to vlastní článek, tak kritizuje nějakého výrobce nebo prodejce, kritizuje dokonce i zahraniční výrobce! a nové jsou tam jen nástroje na prodej. Takže jsem jej přestal navštevovat.

Na internetu jsem také našel server o didgeridoo v současné době mých kamarádů z České Lípy, na kterém bylo informací o něco více. Jsou šikovní a o didgeridoo toho vedí mnoho, ale na webu to nemají!! Všechno jsem prostudoval, ale ani to nestačilo. Nikde žádné další informace, žádné eukalyptové nástroje, prostě nic. Začal jsem se zabývat myšlenkou na vlastní stránky. Založil jsem tedy nový web a nazval jsem jej „Yedaki.com“. Vím že existovalo více serverů„Yedaki“, ale veřím, že německý ani slovenský ci další kolega, který server provozuje, se na mne snad nezlobí, že nyní existuje další se stejným jménem. Jestli ano, pak je to škoda, protože za názvem nebyl a není žádný zlý úmysl. Začal jsem shromaždovat informace na server a premýšlet co všechno by návštevníky zajímalo a co by potřebovali vědět, aby mohli hrát a vybrat si nebo si vyrobit nástroj (viz. clánek o vlastnostech didgeridoo a jak si opatrit nástroj z Austrálie). Navštívil jsem také koncerty Ondřeje Smeykala, zúčastnil jsem se nekolika akcí v zahraničí a narazil na spoustu zajímavých lidí, kteří na didgeridoo opravdu umí a hrají dlouhá léta. Zjistil jsem, že u nás v podstatě didgeridoo jaké má být a jaké je lidé vůbec neznají. Ti, co didgeridoo znají, tak pokud nehrají jako Ondřej tak si myslí že nehrají dobře... Náročný styl plný elektronických efektů navíc sám člověk vytvořit nedokáže. Proto si nejspíš spousta lidí láme hlavu s tím, jak se například udělá na didgeridoo ozvěna a raději nehrají nikde na veřejnosti, a to je škoda.

Začal jsem tedy na novém webu kromě zajímavostí o didgeridoo psát také reportáže ze zahraničních akcí, aby si lidé mohli prohlédnout a poslechnout si, jak se na tento zajímavý nástroj vlastně hraje. Že je mnoho způsobů a technik jak hrát, že každý nástroj je unikátní a má svuj specifický zvuk. A? je eukalyptový nebo z jiného vyschlého! dříví. Nadšenci vyrábějí didgeridoo v podstatě z čehokoli, z kůže, ze skla, z konopí, z plastové trubky, teleskopická didgeridoo, papírová didgeridoo, cestovní didgeridoo a dokonce i železný jekl nehraje zas tak špatne. V nabídce serveru Yedaki.com je neustále několik eukalyptových nástrojů a pokud má návštevník zájem, najde tu také odkazy na výrobce nástroju z našich dřevin, kteří mají přijatelnější ceny. Oba typy nástroje vždy doporučuji vyzkoušet, aby se vyloučila možnost, že například ukázka nástroje na webu bude trochu „vylepšená“ a podobně.

V současné době je server Yedaki.com nemohu říci nejnavštevovanejším, protože to už o sobě jeden server tvrdí (i když je to spíše proto, že na něm lidé hledají, kdy má koncerty Ondrej Smeykal. Ondřej totiž překvapivě nemá seznam koncertů na svých webových stránkách!), ale jistě je svým obsahem nejzajímavejším serverem o didgeridoo u nás a navštěvuje jej denně mnoho lidí. Ohlasy ze zahraničí na přeložené reportáže do angličtiny, noví registrovaní návštěvníci, žádosti o výměnu odkazů a reklamy svědčí o tom, že ani v zahraničí server nezustává bez povšimnutí. Lidé se zastavují čajovém klubu Guan Yin (kde pořádáme s kamarády "pravidelné" hraní na didgeridoo) a zajímají se o didgeridoo čím dál více a přicházejí na to, že okolo tohoto nástroje nejsou žádné tajuplnosti, ale že je to obyčejná dřevěná roura, na kterou vyloudí nějaký zvuk každý.

Za rok a půl co server provozuji se objevilo několik dalších českých serverů o didgeridoo a další lidé přišli na to, že budou vyrábět nástroje a hrát na didgeridoo, všem velmi fandím. Ideální kombinací je, když výrobce je zároven i vynikajícím hráčem, obojí je dané zkušenostmi. To je pro didgeridoo u nás to nejlepší, co muže být. Je to již delší dobu, co jsem se nechal unést a napsal jednomu výrobci, že eukalyptům se nic nevyrovná, později jsem zjistil, že i například habrové didgeridoo nebo jasanové didgeridoo může hrát témeř k nerozeznání podobně jako eukalyptus! Jen je duležité jej správně vyrobit. Byla to chyba způsobená pouze mojí neznalostí. Didgeridoo je zvláštní nástroj a člověk neustále přichází na nové zvuky a zákonitosti, které platí při hře i při výrobě.