No jestli se dá hra na did. přesně zapsat do not nebo ne tady asi nevyřešíte, ale asi jako jeden z prvních se o to pokusil Australan David Hudson, no ale jak to dopadko nevím – nepídil jsem se po tom. Hrál jsem dřív i na jiné hudební nástroje a vím že čtení z not a nebo třeba hraní s někým dohromady, aby skladba byla poslouchatelná, je dobře možné jen po plném zvládnutí hráčské techniky. Převedeno na intonační! nástroj jako je didgeridoo: pokud není plně, tedy úplně zcela, zvládnutý cirk. dech (aby se člověk nedusil nedýchatelným vzduchem, nebo naopak ) a k tomu hapruje třeba ještě nátisk, je dost dobře nemožné i podle předpokládaných not zahrát něco, co by bavilo třeba i jen samotného hráče a nebo oslovilo případ. publikum. A tady jsme právě u toho, asi všechny techniky jsou totiž na výše zmíněném (bezproblémové ovládání dechu a nátisku) závislé a jejich horší zvládání nejen že snižuje samotnou kvalitu skladby, ale podle mě znemožňuje vlastně event. zapsané skladby přesně zahrát a opět předat dál. Dále by pravděpodobně museli existovat určité, předem dohodnuté šablony pro hlasové techniky, vyšší tóny hrané jazykem atd. aby interpretace byla co nejvěrohodnější. No bylo by to asi zajímavé pokud by to někdo komplexně vymyslel